Historie

Rybnice se rozkládá v údolí, které se táhne směrem od Kaznějova do Plas, je položena 434 m nad mořem. Rybnice se rozděluje do 4 částí: Stará ves, Nová ves, Brejchalka, Průhon. Na Průhoně je menší rybník, z něhož vytéká potůček, který se klikatí celou ocí.

O vzniku obce se tradují různé pověsti. Jedna z nich je, že celou obcí protékal potok, který množstvím ryb oplýval, aneb na různých místech se v množství rybníčků rozšiřoval.

První zápisky o vzniku obce jsou z roku 1193, kdy Rybnice náležela vladykám z Potvorova a později byla darována Anežkou z Potvorova klášteru plaskému.

Mezi prvními domy v Rybnici byl zájezdní hostinec, který ležel na hlavním tahu vozové cesty Plzeň-Žatec. Zde také přenocoval císař Josef II, který den na to rušil klášter v Plasích. Vypráví se také že po této cestě táhl Jan Žižka se svým vojskem na Tachov.

Do roku 1899 se zde na vozové cestě v zájezdním hostinci vybíralo silniční "mejto". 

V roce 1921 zde byl postaven pomník padlým vojínům ve světové válce.

Památkový úřad v roce 1964 uznal domy č.p.2, 3, 31 a zvonici za státní památku.

Od září roku 1929 byla v obci otevřena jednotřídní škola. Zavřena pak byla roku 1977, kdy do školy docházelo 16 dětí. Tato budova nyní slouží jako budova MŠ a budova OÚ.

I když Rybnici stihly mnohé pohromy, jako tomu bylo v roce 1836, kdy sem přišla cholera, nebo v roce 1847 úplavice a v roce 1893 a 1934 obrovská sucha, nic jí neubralo na kráse a lidé se sem stále rádi vracejí.